Choroby vzniklé ovládnutím

27.08.2015 10:49

Zpravidla lékaři sami nevědí si s těmito nemocemi rady. Snad hlavně proto, že neznajíce tajemství duchovědy, zůstává jim v podobných případech záhadou příčina vzniku podobných chorob. Jsou to nemoce, které se nedají dobře zkoumati, hmatati nebo změřiti, a z jiného stanoviska nebyly dosud studovány.

Přes to i v tomto případě opakuji znovu: Vyhledejte napřed s důvěrou lékaře a dovolávejte se jeho pomoci, neboť mezi lékaři najdete mnoho dobrých, ušlechtilých lidí, kteří jsou prodchnuti opravdovou touhou ulehčiti bližnímu v jeho utrpení. Teprve pak, když oni sami nevědí si rady a jejich metody selhávají, hledejte pomoc v duchovním léčení.

Ovládnutí postihuje nejčastěji lidi slabé, přecitlivělé. Takovéto oběti vyhlédne si neuvědomělá, bloudící duše záhrobní a připoutá se k nim. Toto připoutání cizí bytosti porušuje normální běh lidského života a u postiženého objeví se pak jako následek buď padoucnice, mrtvice, šílenství, ochrnutí celého těla, nebo jen některých údů, obrna, asthma, často i hluchoněmota má svůj původ v této příčině, ba i žloutenka, ano i cukrovka a různé nervové a srdeční choroby.

Jak léčiti takovéto případy?

Uvedu zde ze své praxe několik příkladů.

Přivedli mi hocha stiženého padoucnicí. Vložil jsem ruce na jeho hlavu. V témž okamžiku pocítil jsem, jako by mně někdo stiskl hlavu. Pochopil jsem ihned, že je to ona bytost, která hocha ovládá. Domlouval jsem jí:

»Proč se, dušinko, zdržuješ na cestě svého pokroku ovládáním bytosti lidské? Obrať se raději k Bohu, aby tě dovedl na cestu Svtla a opusť tohoto trpcího! Škodíš tím nejen jemu, nbr i sobě.«

Hoch se vzpamatoval, procitl, a současn venku jeho matka přišla do transu. Ovládla ji bytost, která právě hocha opustila a matčiným prostřednictvím děkovala mi tato uvolněná, osvobozená duše se slibem, že se k hochovi již nevrátí. Hoch byl pak již úplně zdráv.

Velmi výmluvný příklad ovládnutí cizí bytostí měl jsem příležitost pozorovati u jedné selky, která po ztrát svého syna zešílela. Zuřila tak, že i na vlastní své děti brala sekeru a nedovolila nikomu, aby se k ní přiblížil. Když jsem po prvé do této rodiny přišel, nikdo nechtěl k ní do pokoje vejíti, aby ji přivedl ke mně. Za chvíli však, jako by zvláštní silou puzena, vyšla sama a tiše, jako beránek, klidná a mírná, naslouchala mým slovům, jimiž jsem jí vykládal a přesvědčoval, že svým nářkem svému milovanému synovi velmi škodí. Jeho duše je tímto neustálým oplakáváním strhována zpět do hmoty a nemůže se v klidu oddati svému zdokonalování na cestě očistné.

Všechno to žena poslouchala a chvílemi znovu a znovu opakovala:

Dejte mi mého hocha, ukažte mi mého syna a budu spokojena.«

Ke druhé návštěvě u této ženy vzal jsem s sebou medium místního spiritistického kroužku. Jeho prostřednictvím projevil se ihned zemřelý syn a volal:

»Zavolejte mi maminku, přiveďte mi maminku, abych jí pověděl, jak hřeší, jak mne zohavuje svými slzami, jak mi strašně ubližuje, snad mi uvěří!«

Ubohá šílená se však ani neukázala. Nebylo možno pohnouti ji, aby opustila svůj pokoj. Domlouval jsem projevivší se duši Františkově, a když medium přišlo z transu, šel jsem sám nahoru k matce.

»Nechoďte sem, je tu František, já ho vidím a slyším!« - křičela nemocná.

Za chvíli však František zmizel před matčinýma očima a projevil se znovu prostřednictvím přítomného media. Prozradil, kdo způsobuje žalostný stav jeho matky. Je prý to dědeček, její vlastní otec, který se kdysi k vůli ní oběsil a teď, aby se pomstil, ji ovládá.

Neměl jsem, žel, času, abych k této ženě přišel po třetí. Nezapomněl jsem však na tento případ, a přednesl jej pražskému kroužku spiritistů. Podařilo se mi dokázati, že volaná duše onoho dědečka projevila se prostřednictvím zúčastněného media. Využil jsem této příležitosti, abych tuto bloudící duši poučil, a kázáním, radami a prosbami dokázal jsem, že konečně slíbila, že ustoupí. Žádal na nás, abychom vyřídili jeho dceři, jíž dosud tak zhoubně ovládal, aby mu odpustila, neboť prý neměl ani tušení o tom, že tím tak strašně škodí jí i sobě. Od této chvíle prý ji opustí, a ona se jistě uzdraví.

O této seanci napsal jsem tamnímu panu říd. učiteli a byl jsem zvědav, zda v onen den nemocná nějakou úlevu pocítila. Z odpovědi seznal jsem, co se s nemocnou skutečně dělo. V onen den nebyla jako obvykle stižena žádným záchvatem zuřivosti. Trpěla jen po celý den zvláštní malátností, byla jaksi nesvá, což bylo nutnou reakcí. Stačila pak jediná noc dokonalého odpočinku, a žena vstala úplně zdráva. Konala pak své denní práce jako dříve, na nic ze své nemoci se nepamatovala, a když jsem ji po čase, navrátiv se do její blízkosti, potkal, jak plna zdraví jde na pole, zastavil jsem se s ní. Hovořila se mnou, a já s radostí pozoroval, že nemá ani potuchy o tom, jak těžce byla nemocná.

Jednou žádala mne choť pražského továrníka, abych navštívil její nemocnou matku, která měla ochrnuté, pod sebe stažené nohy a téměř i ochrnuté ruce. Přišel jsem do jejího bytu a posadil jsem se u lůžka nemocné, která žádala dceru, aby ji posadila. Sotva se tak stalo, její nohy se uvolnily, natáhly směrem ke mně. Tímto zjevem byli všichni velmi rozradostněni, neboť doufali, že choroba jest již zdolána. Upozornil jsem však, že ještě není vyhráno, neboť v tomto projevu spatřoval jsem pouze znamení, že ochrnutí této ženy je způsobeno ovládnutím. Požádal jsem proto, aby maminku znovu položili, že ji budu prozařovati. Když ji položili, nohy opět se stáhly do své dřívější polohy na důkaz, že ovládající bytost se nevzdálila.

Jakmile jsem přiložil ruce na její kolena, nohy se ihned natáhly a zvláčněly. Když jsem z ní ruce sňal, nohy se znovu stáhly do dřívější polohy a jako by zkameněly. To se opakovalo třikráte.

»Milá maminko, řekl jsem, vy jste musila ve svém životě velmi zhřešit a někomu moc ublížit, neboť jste ovládnuta, a jak se zdá, dokonce několika bytostmi, které nemají v úmyslu vás tak snadno opustiti.«

Za maminku odpověděla však dcera:

»Maminka ví, čím se provinila. Ona si totiž několikrát pomohla od plodu. Nechtěla mít víc dětí.«

Na svoji omluvu dodala však maminka:

»Vždyť jsem to všechno ale dělala jen z lásky ke dvěma dcerám, abych každé z nich zachovala celý jeden statek, aby se o ně nemusily dělit s dalšími sourozenci.«

Poučil jsem ji o tom, jakého těžkého hříchu se tím dopustila, když pro pouhý mamon vraždila své vlastní děti a připravovala tak nové duše, určené k vtělení se u ní, o možnost zdokonalování se v tomto životě. A duše těchto nenarozených dětí zůstávají nyní stále u ní, volají ji k pořádku, žádají na ní, aby splnila úkol, který jí Bůh uložil, a přitom způsobují její ochrnutí. Dříve, dokud ještě jste měla možnost státi se matkou, měla jste ještě příležitost tuto chybu svoji napraviti. Mohla jste jim dáti dodatečně příležitost ke vtělení se do vašeho plodu. Takto však jste odsouzena až do smrti k tomuto utrpení. Radím vám jen, proste Boha o smilování a odpuštění svého hříchu, litujte svých nepravostí a čiňte pokání. Jen veliká Láska Boží může vám pomoci, když pokání své vykonáte upřímně a pokorně.

Jedna matka přivedla mi k léčení svou dceru, velmi hezkou dívku, dobrotu vtělenou. Byla raněna mrtvicí a ochrnuta na pravou půli těla. Když jsem započal s léčením a dotkl se bezvládných údů dívčiny, měl jsem pocit, jako bych se dotýkal mrtvoly.

Dotazováním zjistil jsem, že dívce této zemřel ve válce ženich, kterého ona pak ve dne v noci oplakávala a nemohla se ze svého hoře vzpamatovati.

»Vidíte, tak dlouho jste ho volala a strhovala k sobě, až on přišel k vám a aby s vámi zůstal, vypůjčil si půl vašeho těla,« řekl jsem jí, a pak jsem volal ducha jejího ženicha, abych ho poučil o tom, co způsobuje.

»Ty, milý bratře,« řekl jsem mu, měl jsi tuto bytost rád. Miloval jsi i její matku. Těšili jste se, jaký krásný život pospolu povedete, a teď jim takhle ubližuješ. Prosím tě, uvědom si, že se takto neprojevuje láska. Miluješ-li je opravdu, podej důkaz své lásky tím, že tuto ochrnutou ruku, která tě něžně hladívala, uvolníš. Dej tím znamení, že jsi uvěřil mým upřímným slovům a že odejdeš a nikdy již se nevrátíš.«

Zaťatá pěst dívčina se otevřela, ohnutá ruka natáhla, pohnula se i dosud bezvládná noha, a v osvobozeném těle dívčině proudil opět nový život.

Byl jsem volán, abych léčil člověka, který se vrátil z války v plné síle a zdraví, že by byl mohl skály lámati. Sotva tři měsíce byl doma začal se na celém těle třásti, a to tak silně, že se nemohl bez cizí pomoci ani pohybovati, ba ani sám se najísti. Léčil jsem ho. Třesení celého těla ustalo, jen levá ruka chvěla se dál. Přes to však muž tento mohl se již volně pohybovati, ba byl i schopen konati všechny práce.

Za nějaký čas nato přednášel jsem v témže místě a mezi jiným mluvil jsem i o zneužívání pohlaví. Přednášce byla přítomna i žena tohoto nemocného, která stále přemýšlela o tom, v čem spočívá asi příčina mužovy nemoci, která se sice ohromně zlepšila, ale přece nezmizela úplně. Při mé přednášce napadlo ji, zda snad mužova choroba není následek nějakých hříchů z mládí. Protože byla upřímná a přímá, řekla svému muži otevřeně, z čeho ho podezírá. Muž ujistil ji však, že vždy, i ve svém mládí žil naprosto čistým, přirozeným životem, ale přiznal také upřímně, v čem on sám hledá příčinu své nemoci.

»Když jsem byl ve válce, dověděl jsem se, že padl můj bratr, který zanechal po sobě tři sirotky. Prosil jsem Boha, aby mi popřál vrátiti se z války v plné síle a zdraví, abych se mohl o tyto sirotky postarati. Na splnění tohoto slibu čekal bratr tři měsíce po mém návratu z války, a když jsem se k jeho vyplnění neměl a pro jeho děti nic neudělal, našel si již cestu, jak by mne za to potrestal.«

To když uslyšela žena, dobrá, čistá a krásná duše, přišla a radila se se mnou, co má učiniti. Slíbila hned, že všechny své úspory - to jest asi 1000 Kč - dá hned vdově a sirotkům, aby alespoň částečně slib manželův byl splněn. A i nadále chtěla jim pomáhati, pracovati ještě více než dosud, jen aby mohla na sirotky přispívati. Věřila, že jen touto cestou dopomůže svému manželovi k úplnému uzdravení. Byla to jen chudá tovární dělnice - ale její vzácný příklad obětavosti a víry je jistě hoden obdivu.

Velmi zajímavý případ, který sice nebyl přímým ovládnutím, ač všechny poruchy na normálním zdravém stavu postižené byly přece jen pod jeho vlivem, poznal jsem v P. Byl jsem tam pozván k dívce, která již 8 měsíců ležela v bezvědomí jako mrtvá a nikdo nemohl ji přivésti k vědomí. Po celých 8 měsíců byla jen uměle vyživována, a všechny lékařské pokusy o její vzpamatování a oživení naprosto selhávaly.

Když mne přivedli k lůžku nemocné, zdálo se mi, že vidím mrtvé tělo, ze kterého život již dávno vyprchal. Jen nepatrné zvedání se hrudníku nasvědčovalo tomu, že dívka tato dá se ještě přivésti k plnému životu.

Poznal jsem hned, že tomuto tělu dívčinu chybí její astrál, který se odpoutal tak důkladně, že nyní bloudí kdo ví kde, a že tedy nezbývá nic jiného, než tento astrál přivolati zpět do jejího těla. Zeptal jsem se rodičů na dívčino křestní jméno, a když mi bylo sděleno, soustředil jsem se a v duchu řekl:

»Miládko Z., vrať se ihned do svého těla.«

V témž okamžiku dívka otevřela oči, posadila se na posteli, a jako by byla ještě ve snách, pronesla tato slova:

»Osm měsíců jsem čekala na projev tvé lásky, až konečně jsi přišel mne uzdraviti. «

V odpověď na to ptal jsem se jí, co to vlastně tropí, kde se to toulá, kde svým astrálem bloudí, že její tělo zůstává bez života.

»Všechno vám to povím, ale nikdo z našich tu nesmí zůstat« - řekla, a když jsem s ní zůstal o samotě, vypravovala mi: »Měla jsem známost s jedním učitelem, ale moji rodiče o tom nevěděli. Můj hoch mi zemřel, ale po svém odchodu začal se mi zjevovati. Chtěl stále, abych šla za ním, a když jsem nechtěla jíti dobrovolně, chtěl toho dosáhnout tím, že mně nedovoloval jíst. Vždy, když jsem chtěla něco sníst, postavil se přede mne a hrozil mi. Dosáhl skutečně toho, že jsem skutečně nemohla nic pozříti, a tím jsem tak ohromně zeslábla, že se splnilo jeho přání a moje duše (t. j. astrální tělo dívčino) se odpoutala od těla a byla neustále s ním pohromadě. To trvalo celých těch osm měsíců, až konečně dnes jsi přišel ty a zavolal mne zpět.«

Vyložil jsem jí, že vlastně oba zhřešili, zejména však on, který nutil její duši k odpoutání se od hmotného života dříve, než dovolil Bůh. Tím dopouštěl se čehosi vraždě podobného, a ona, podlehnuvši jeho žádosti, dopouštěla se téměř sebevraždy. To obé je tak těžkým prohřešením, že se ho nadále nesmí již dopouštěti ani on ani ona. Na moji otázku, není-li snad duch jejího miláčka přítomen naší rozmluvě, odpověděla mi, že stojí blízko mne u dolejšího čela její postele. Obrátil jsem se proto k němu a domlouval mu jako člověku živému a připomínal mu, jakých chyb se dopustil. Nadále pak žádal jsem jej, aby pro blaho své i blaho té, kterou měl tolik rád, na této cestě nepokračoval. Když jsem skončil tuto domluvu, zeptal jsem dívky, zda mne její hoch poslechne. Ujistila mne, že i on přisvědčuje k mým slovům a nadále ji již za sebou vábiti nebude.

»Budete tedy nyní opět jíst« - řekl jsem dívce, »a abych viděl, že slib svůj splníte vy i on, dáme vám hned něco pojíst.«

Zavolal jsem hned nato dívčiny rodiče a požádal jsem, aby hned připravili něco k jídlu. Ve chvilce pak viděl jsem, jak si pochutnává na chlebě s máslem, pak na míchaných vajíčkách.

Sotva se dívka najedla, vstala z postele. Potácela se sice slabostí, ale přece jen došla ke křeslu, do něhož se usadila. Můj úkol zde byl skončen, a já se loučil. Dívka však chtěla jíti se mnou a doprovoditi mne na dráhu. Její otec i já jsme jí to rozmlouvali, že je na tuto cestu ještě tuze slabá, a k tomu ještě bylo velmi nepříznivé počasí a pršelo. Ježto od svého přání nechtěla ustoupiti, uchýlil se otec k malé lsti a řekl jí, že se jdu ještě podívati po městě, a před odjezdem že se ještě k nim vrátím, aby mohla mne na nádraží doprovoditi.

Odešel jsem doprovázen pouze šťastným otcem, který již o záchraně svého dítěte pochyboval. Sotva jsme však vyšli z domu, cítil jsem, že někdo neviditelný jde vedle mne. Byl to astrál nemocné, který nás následoval, a také jsem to otci konstatoval, že nemocná Miládka jde přece jen s námi. Když jsem pak na nádraží vstupoval do vlaku, cítil jsem, jak mi kdosi neviditelný stiskl na rozloučenou ruku.

Byla to opravdu Miládka Z., neboť dověděl jsem se později od její matky, že jakmile jsme se rozešli, zhroutila se v křesle znovu do úplného bezvědomí, které trvalo až do chvíle, kdy se otec vrátil z nádraží domů. Jakmile otec vstoupil do místnosti, kde tělo Miládčino bez ducha leželo, vrátil se do něj život - to jest vrátil se astrál do své schránky.

Miládka Z. se pak úplně uzdravila, jedla a žila docela normálně. Po třech letech teprve překvapila ji náhlá nemoc, která ji vkrátku zkosila. Tak se oba milenci přece jen dočkali svého znovushledání.

Z toho, co jsem zde uvedl, jest naprosto zřejmo, jak ovládnutí vzniká, jak se projevuje, a jakým způsobem nutno proti němu postupovati, aby postižený mohl se znovu vrátiti ke zdraví a normálnímu životu.

Žijte tak, abyste se zbytečně nevystavovali nebezpečí, že k sobě nějakou bloudící duši připoutáte. Zemře-li vám někdo, někdo z vašich drahých, neoplakávejte jej zbytečně ve svém sobectví. Vzpomínejte na něj s láskou a vděčností, modlete se za jeho duši, kterou jen přání a vůle Boží odvedla z tohoto světa. Přejte zemřelému, že se svým odchodem z tohoto světa dostal konečně na cestu ke Světlu a vlastnímu dalšímu zdokonalování se. Svým nářkem nedocílíte víc, než že strhujete oplakávanou duši stále zpátky do hmoty a tím jí velmi škodíte a v jejím vývoji zdržujete. A dále pak - plňte své sliby a nezapomínejte na ně ani tehdy, když se nemusíte obávati, že vás o jejich splnění přijde upomínati některý z vašich spolubratrů. Sliby, jež jste kdy vyslovili, i když neměli jiného svědka krom vašeho svědomí, dožadují se vždy svého splnění.

Jest jen jedna cesta, která vám poskytne bezpečnou ochranu proti všem účinkům zla a ovládnutí - a to jest cesta lsky, kesťanského milosrdenstv a dobroty. Konejte dobré skutky, šiřte dobré, laskavé myšlenky a zachovte si zdrav a s nm i zdravou, neporušenou duši, která vědomě nikomu neublížila.

Dále pak je nutno, aby se zabránilo přístupu jiné duši, vlastně astrálního těla některého zemřelého člověka, aby se nemocný dával denně, ráno i večer, pod ochranu Pána, a to ráno na celý den a večer pak na celou noc a proto ať prosloví s plnou vírou toto:     

Pane, pod Tvou ochranu se odevzdávám na celý dnešní den.

Věřím, že budu celý dnešní den pod Tvou ochranou a budu-li míti tak mocnou ochranu, věřím, že nic zlého nebude mít ke mně přístupu.

Pane, pod Tvou ochranu se odevzdávám na celou dnešní noc.

Věřím, že budu celou dnešní noc pod Tvou ochranou a budu-li míti tak mocnou ochranu, věřím, že nic zlého nebude mít ke mně přístupu.


Kontakt

Léčivá síla na planetě Zemi Jiří Sedláček
leciva.sila@centrum.cz