Myšlenky Bruna Gröninga - 2. část

Mé objevení na veřejnosti a má slova pomohla často lidem ke zdraví, jak lidem chudým, tak bohatým, mladým nebo starým. Pro všechny tyto příklady platí jedno: Neuzdravuji já, nýbrž uzdravuje ONO! Toto ONO se jmenuje dobro, toto ONO se jmenuje Bůh. To znamená, přihlásit se k životu a k pořádku, který v něm panuje. Kdo se vzdá tohoto pořádku a tím i víry v Boha a sebe sama, ten onemocní. Čím více se oddává své nemoci, tím silnější je její vláda nad ním. Člověk se zaplétá do svých vlastních myšlenek. Z této velmi nebezpečné spleti ho chci vysvobodit. Moje slovo vzbuzuje jeho víru, víru v Boha a v sebe sama. Tím se mu dostává síly k tomu, aby se vymanil ze spleti zatěžujících myšlenek. To urovnává cestu k pořádku a ke zdraví. Kdo se uzdraví, ten také znovu získal víru.

To, co tu mám přednést, se určitě týká každého jednotlivého člověka a je to úplně jedno, k jaké národnosti nebo k jakému vyznání patří, úplně jedno, jestli je chudý nebo bohatý, pro mne je každý člověk stejný, ani barva pleti přitom nehraje žádnou roli a ještě méně jeho mateřština.

Jsem jednou Němec a ještě dnes se nacházím na německé půdě. Cítím se být zavázán tomu, abych pomáhal zaprvé tady, kde nyní žiji. Ale všichni lidé na této velké Boží Zemi mají právo požadovat totéž, c za svo máte i vy. Každý se má podílet na velikosti a dobru, na tom nejbohatším, co vůbec existuje. Ne bohatství v penězích, ale bohatství ve zdraví.

Neptám se žádného člověka na náboženství ani na národnost. Všichni jsou lidé, všichni děti Boží.

Nyní vás prosím, abyste si sami neurčovali čas k tomu, jak dlouho má vaše uzdravení přijít, pokud možno co nejrychleji, ale abyste všechny ty věci nechali proběhnout tak, jak proběhnout mají.

Následovat může jen ten, který se odpoutá od svých hříchů, od své špatnosti, abyste mohli přijmout zdraví. Dávám vám na vědomí, že zdraví je něco velikého, něco dobrého, že je čistě Boží.

Vezměte si to sebou jako Dar Boží. To je to nejkrásnější, to nejlepší co vám mohu jako zprostředkovatel Boha dát sebou na cestu pro váš další život. To největší bohatství, které může člověk vlastnit, je a zůstane zdraví.

Když se lidé odvažují věřit tomu, že si mohou za své peníze všechno dovolit - mohou si koupit všechno, co bylo vytvořeno lidskou rukou, nikdy však nebudou moci za peníze získat to, co přichází z ruky Boží. Zdraví si nelze koupit. To je to, co předem odmítám.

Co se týče peněz, nevlastním ani fenig a mám z toho radost, jsem na to hrdý, že jsem chudým člověkem, chudým pokud jde o peníze a majetek, ale bohatý, velmi bohatý pokud jde o sílu pomáhat lidem a moci je uzdravovat. Přece jenom věřím, že jsem šel správnou cestou, zdraví má větší cenu než tyto mrtvé kousky papíru, nebo snad zlata, nebo něčeho jiného. Ne, na tom mi nezáleželo, to nepotřebuji!

Víra v Boha, spojení s Pánem Bohem, to je ta léčivá vlna, kterou jste přijali, která prochází přes mé tělo nebo skrze ně. Jsem jenom malý zprostředkovatel, ne víc, nepatrný transformátor. Ode mne můžete mít ten proud. A záleží jenom na vás samotných jak jej přijmete.

Když se někdo ptá, jestli jsem to byl já, kdo uzdravil, pak říkám dnes jako včera: Já ne. To jsem ještě nikdy neudělal, já jsem jenom správně rozdělil Boží sílu. Kde jsem věděl, že to tak bylo pro tělo v pořádku, že bylo schopno přijetí, v tom případě ten proud obdrželo. Žádná stopa po léčení! Já nikdy!

Komu se dostalo pomoci, ten má za to děkovat Pánu Bohu, ne malému Gröningovi. Já nejsem nic, náš Pán Bůh je všechno! Jsme Bohu povinování velkými díky a měli bychom se pohnout k činu, kterým to provedeme, jsme dlužni i sami sobě a našim bližním.

Říkám jako dříve: Milujte své bližní více než sami sebe! My lidé nesmíme nikdy zapomenout, že jsme děti Boží, musíme pomáhat všude, kde jenom pomoci můžeme. Mým přáním odjakživa bylo nepomáhat jenom jednomu člověku, ale všem lidem, kteří žijí na této Boží zemi, pokud si zasloužili aby jim bylo pomoženo.

Moje pověření, můj cíl vychází z toho, abych lidem pomáhal získat uzdravení, abych ji předával uzdravení. Neustoupím tady ani o milimetr, v pomoci lidem. Moje cesta pokračuje, ať se stane co chce!  Pán buď při mně!

Když se tu a tam někdy objeví člověk, který nejenom zamýšlel dělat dobro, ale také je skutečně dělal, tak bylo učiněno všechno proto, aby byl tento člověk zlikvidován. U mne to nevipadá jinak. Nechci hovořit o mém boji. Ne, to není žádný boj, je to samozřejmost, že se musím prosadit, abych jim všem, kteří již léta čekali na uzdravení, zprostředkoval uzdravení od našeho Pána Boha. Neměl jsem ani hodinu klidnou, a také to - po dobu mého dalšího života - nebudu vyžadovat. Právě k tomu tu už jednou jsem, a cítím se být k tomu zavázán, abych věnoval celý svůj život pro zprostředkování zdraví.

Bylo to těžké, jsou to těžká léta. Mně není určeno jít růžovou cestou, nýbrž jít jedinou cestou, tou trnitou. Tato cesta je natolik zatarasená, že ji musím uvolnit. A až ji uvolním, bude znovu a znovu uzavírána.

Byl jsem pronásledován pro mou dobrotu, dělalo se proti mně všechno možné, chtěli mě zavřít, přesto že jsem jenom pomáhal lidem, za to, že jsem dělal jenom dobro. Byl jsem stále omezován, před očima jsem měl stále jeno jedno: zákaz, zákaz a ještě jednou zákaz! Tady nejde o vlastní život, ale o to, pomáhat nemocným lidem. Od toho neodcházím, ať se děje co chce! Nemohu jenom tak přejít kolem, když vidím lidi, kteří tady leží tak nemocní a nikde se jim nedostane pomoci.

Všechny své přátele ujišťuji, že i nadále budu pomáhat, tak často jak budu volán a jak budu potřebný. Navzdory veškerému odporu a veškerým překážkám, nikdy vás nenechám na holičkách. Všichni lidé musí zemřít, já také. Tělo bude uloženo do země, ale nebudu mrtev. Kdo mne zavolá, pro toho tu budu a budu pomáhat i nadále. A potom každý sám na sobě zažije pomoc a uzdravení.

Moje odpověď všem svým odpůrcům, kteří mne musí nenávidět: Co mí odpůrci museli udělat, udělali beze zbytku a jsou už s tím u konce. Stejně tak jsem dělal i já, co jsem udělat musel, to je ale teprve začátek. Všechno co je na Zemi skutečně velké, vyrůstá z něčeho velmi nepatrného.

Je to pořád těch několik málo, kteří jsou k tomu opravdu povolaní. Skutečně jenom několik málo, kteří do sebe přijímají tolik dobra, aby pro všechny své bližní, kteří k nám také patří, přijali tolik dobré síly, kolik je bližnímu skutečně zapotřebí. To je jeden z nejkrásnějších úkolů, krásnějšího úkolu není.

Byla mi kladena otázka jestli tu sílu mohu přenášet. Říkám: Ne, to nejde! Jsem ale schopen lidi, kteří jsou odhodláni, kteří jsou ochotni druhým pomáhat, svým působením uzdravovat.

Konečnou plnou moc, moci mluvit mým jménem, udělím jenom tomu, kdo je schopen nezištně a svědomitě mi stát po boku. Jenom ten mi může být skutečně nápomocen, který se plně a zcela postaví do služby Bohu, Boha poslouchá, ne lidi a ten, který následuje Boží slovo a který dělá skutečně to, co dělat má.

Člověk má sám od sebe dělat dobro svým bližním a nemá si hrát na pána. To je špatné, konec konců jsme všichni jenom lidé a když jeden nebo druhý má více, potom se má radovat, ale ne proto svého bližního zotročovat. Člověk myslí na své zaměstnání, aby mohl udržet svůj život. Špinavé je na tom jen to, že sahá příliš daleko. Sedět na pytli peněz a své bližní nechat chátrat, to nesmí být, to je hříšné a to nemůže člověk před Pánem Bohem zodpovědět. Mne neruší, když lidé něco vlastní, naopak, raduji se s těmi lidmi, co něco vlastní, ale nesmějí nikdy zapomenout, že jsou také jenom lidé.

Člověk potřebuje peníze, jinak by musel dělat výměnu zboží, jak to bylo dřív když ještě peníze nebyly, ale to on nemůže. Proto existují peníze právem. Ale že lidi tak lákají a svádějí, to není správné. Člověk se nechá tak velmi lehce svést, protože miluje to pěkné, ale ne to přirozené. Miluje pěkné, to vnější a nechá se lehce zlákat.

Bůh vás neurčil k tomu, abyste sloužili takovému "bohu", takovému člověku který se jmenuje bůh, takovému člověku, který své bližní ponižuje, který je potlačuje. Ne, tak si Bůh život tady nepřál. Jenom nebýt závislý na lidech, ale jenom na jednom, jak to ve skutečnosti také je. My všichni jsme závislí na Bohu. Bez Boha není života. Neboť Bůh je život sám!

Naším skutečným hostitelem na této Zemi je Bůh a toto je Jeho Země a Jeho právo. My se máme řídit podle našeho hostitele. Bůh nic jiného, než abychom se na této jeho zemi cítili šťastni, abychom se cítili skutečně zdraví.

Zdraví je pro všechny lidi to nejhodnotnější a také tím nejhodnotnějším zůstává. Když je člověk má, je tím nejbohatším člověkem, pak může být silný a spokojený a může se na této velké Boží Zemi cítit blaze a může tu užívat všeho toho, co Pán Bůh pro nás lidi stvořil.

Věřte přece, že nejste sami, věřte přece, že jste Boží stvoření, věřte přece, že jste Božími dětmi! Věřte přece, že vám Bůh dává všechno, co pro vás určil, co určil pro každou živou bytost! Přirozeně to každá živá bytost musí svobodně přijmout!

Všude, kde je život, tam je Bůh! Kde je hodně života, tam je teprve Bůh, tam to působí; kde je málo života, tam to nemůže působit, tam to nemá žádnou sílu. Proto je důležité, abyste hodně žili, abyste přijímali hodně životního proudu, který pro vás Pán Bůh určil, neboť ON ho vysílá každému. Jenom musí ten člověk sám jej přijímat, může jej přijímat též přes své tělo.

Musíte být natolik vybaveni dobrou silou, aby zlo ve vásm ve vašem tělo nenašlo žádné místo, abyste mohli pořád znovu a znovu zlo odrážet, byli jste přece jednou zlem napadeni a budete i v budoucnosti napadáni. Zbavte se nyní všeho toho zlého a přijměte dobro, protože je zde léčivá vlna, není lidská, nýbrž Boží. Zbavte se zla a vnímejte, co se děje ve vašem těle a na něm.

Což nemusíte vašemu tělu věnovat mnoho pozornosti, mnohem více pozornosti, prostě jenom pozornost, protože pro vás je toto vaše tělo tím nejhodnotnější co máte? Což nemusíte dělat všechno proto, abyste si toto své tělo udrželi? Vždyť je přece máte trvale u sebe! Celkově vzato, ať až pro to něco děláte nebo neděláte, nepřijde vám nám mysl, že je to Boží Dar?

Musíte svému tělu věnovat pozornost, protože je to Boží Dar. A vy jste mu v životě sotva věnovali pozornost. Pouze pokud bylo tělo zachváceno nemocí, potom ano, potom jste zkoušeli všechno možné - sami jste nebyli ničeho schopni - spoléhali jste se na svého bližního, věřili jste, že on něco udělá, že vám nějakým způbem pomůže. A tento jeho pokus byl nakonec pro vás jenom dalším zlem.

Dvěma pánům nelze sloužit. Na jedné straně zlu a na druhé straně Bohu. V takovém případě jste jako pokrytec, lhář, podvodník - nejste poctivými lidmi, nejste poctiví ani sami vůči sobě. To všechno musíte odložit. Všechno to, co jste doposud ve svém životě pocítili jako zlé, musíte dát zcela stranou! Musíte se ke zlu otočit zády. Musíte jít jinou cestou.

A proto vás volám k velkému obratu!

Vy všichni máte být přivedeni zpět na správnou cestu, máte najít svou víru v Boha. Máte jít tou pravou cestou, Boží cestou, máte opět získat své spojení a udržet si je! Vyvádím člověka ven z pekla a vedu jej do ráje. Musí to pouze přijmout a zužitkovat.

Satan svádí člověka na bludnou cestu, vyhodil do povětří most, který vedl na Boží cestu. V důsledku toho se člověk nemohl dostat na tu pravou, Boží cestu. Už tu nevedl žádný most. Bylo to všechno jenom takové umělé udržování se při životě. Teď vám mohu oznámit, že ten most byl znovu vybudován.

Chci být pro lidi jenom ukazatelem cesty. Byl jsem takovým malým stavitelem mostů a teď jsem ukazatelem cesty, protože ukazuji lidem správnou cestu, cestu k Pánu Bohu. Na celém světě bylo slyšet: "Existuje jeden člověk, který způsobuje zázraky! Ten člověk něco umí, už toho mnoho prokázal. Jen k němu, jen k němu!"

Jak si to člověk vůbec představoval? Myslel si, že bude stát před nějakým doktorem, který se s ním bude nějakým způsobem předvádět. Ne, tak tomu není. Tato představa je nesprávná. Nechci nadále nic jiného, než touto cestou odpovědnosti k Bohu, navracet člověku to, co ztratil. Chci člověka zase přivést na Boží cestu.

Jsem jenom malý, nepatrný nástroj Boha. Chci však stát radou a skutkem člověku po boku a ukazovat mu správnou cestu. A tak mne můžete jenom zavolat a já jsem ihned tady - prosím nemějte představu, že bych tu byl osobně, v duchu. Když budete mít bolesti, zavolejte mne, a stane se to co má se stát!

Věřím, že mohu s určitostí říct, že mi zde můžete předat všechny vaše starosti, všechno vaše utrpení. Ano, starosti také! Jak se s tím vypořádám, to je moje věc! Přijal jsem toho již tolik a mohu si toho přidat ještě víc. A to je teprve začátek; je to jenom pár lidí, to ještě neznamená vlastně vůbec nic, když se vezmou v úvahu všichni ti nespočetní, kteří jsou tady na této Boží Zemi.

Pán Bůh nás lidi poslal sem, stvořil nám ráj a říká: Zde pečujte o všechno! Ale když si člověk myslí, že se může osamostatnit, to je chyba, kterou nelze tak snadno napravit. Člověk se odloučil od toho jediného pravého, od toho Božího, úplně od něho odešel. Nyní vám dávám spojení - to je vaše příležitost, to je to, co vám mohu dát.

Všechno to, co bylo vytvořeno uměle - lidskou rukou - existuje také přirozeně, a to mnohem lépe a lehčeji. Umělé zajde, to přirozené nikdy! Co vůbec víte o tom Božím? Jak je příroda krásná, jak je krásné to Boží stvoření, to člověk poznává teprve tehdy, když musel po měsíce ležet v posteli, nebo když musel žít dlouho ve městě, když byl zahrnut prací, starostmi a bídou - potom měl náhle to štěstí, že mohl být ve volné přírodě Boží, potom to teprve shledává nádherným. Nádhera, to je příroda, to je Bůh!

Bůh Otec se stará o náš každodenní život! KKdo opustí Boha, ten je opuštěn. Kdo Boha získá, získává sám sebe. Kdo nedrží spojení s Bohem, ten padá! Zrovna tak jako nějaký dům, který je vystaven každému počasí, proto musí být stále udržován a obnovován, aby zůstal zachován. Člověk obnovuje své oblečení a vůbec všechno co si na této zemi vytvořil, ale sám na sebe, na své vlastní tělo a na své nitro ještě nepomyslel.

Nemoc musí být nejprve odložena, aby se uvolnilo místo pro zdraví. To satanské odhoďte a vezměte si, pokud chcete žít šťastně a spokojeně, to Boží! Je lepší, když se člověk již od začátku udržuje rovnou čistý. Říkám stále: Jak si kdo ustele tak si lehne. To vnější není podstatné, podstatné je to vnitřní!

Co je to člověk? Boží stvoření. Člověk sestává z ducha, duše a těla. Člověkem je proto, že mu Bůh propůjčil na Zemi vázané tělo. Všechno, co Bůh stvořil je Boží a je potřeba to tak vnímat! My lidé nejsme bez našeho Pána Boha vůbec nic. Nemůžeme si našeho Pána Boha odmyslet. My všichni jsme a zůstaneme Božími dětmi. Jediný Otec, kterého máme je a navždy zůstane náš Pán Bůh!

Lékařem všech lidí je a navždy zůstává náš Pán Bůh. Kdo žije s ním, ten má všechno. Stává se bohatým, bohatým na zdraví, a to je snad to největší štěstí, které může být člověku Bohem dáno. Bůh nám dal a dává zdravé tělo. Jenom to co s ním lidé dělají - co si myslí, co chtějí - způsobuje nepořádek v jeho vnitřním prostředí, vším tím se lidé vydávají Satanovi.

Tak jako je pravda, že existuje jeden Bůh, tak je je pravda, že existuje i Satan. Tento Satan má svou zvláštní úlohu, pokusí se skutečně o všechno, aby člověka zlákal k tomu špatnému. Člověk sám přešel do satanského už tak dalece, že se pokusil ničit všechno to přirozené, to Boží. K tomu člověk směřuje. Došel už tak daleko - se svým "věděním" a "znalostmi", že by byl skutečně schopen všechno přírodní zničit. Všechny bytosti této Země, lidi, rostlin, zvířatamohou být zničeny. Čím? Tady stačí říct jedno slovíčko: Atom! Tady umění končí. Člověk to dotáhl tak daleko, že už jinak jednat ani nemůže. Satan tu vykonal své dílo!

Člověk je tak daleko, že už stojí na kraji propasti. A já tohoto člověka volám zpět, zpět na cestu, na které se kdysi nacházel. K vůli patří také síla. Existují dva zdroje síly: ta zlá, bourající, a ta dobrá, budující. Záleží na tom, ke které z nich se teď připojíte! Tuto vůli se svobodně rozhodnout vám Bůh ponechal. Vy sami se můžete teď svobodně rozhodnout. Pokud se vaše vůle shoduje s vůlí Boží, nacházíte se na té správné cestě.

Abyste mohli přijmout, co vám Pán Bůh chce dát na cestu, musíte tu stát čistí - vaše tělo, vaše srdce, všechno co máte na svém těle i v něm, musí být čisté. Člověk musí být čistý. Člověk musí ve svém životě cítit svou odpovědnost k Bohu a musí cítit své spojení s Ním. Potom je čistý.

Nevím toho mnoho, nevím nic víc než to, co už lidé dnes nevědí. Právě proto vidím svou povinnost poučit v tomto směru každého člověka o tom, ke komu patří, co je za stvoření a jak může do sebe přijímat tvořivou sílu Boží, aby se tak stal pánem sebe sama i svého těla.

Bůh je život, Bůh je Láska! Usiluj o život, usiluj o své vnitřní spojení s Bohem!

Nehraj se se životem, ale v životě. Žij spořádaný život, to znamená, řiď se pravidly života. Správná hra má svá pravidla, i život má svá pravidla. Dobrá hra začíná s dobrou myšlenkou, naproti tomu špatná hra začíná se špatnou myšlenkou. Pozemský život může být označen za školu hry. Abys mohl dobře hrát, musíš ovládat pravidla hry. Ve hře spočívá schopnost přijímat to dobré, to Boží. Dokud hraješ podle pravidel hry, je to skutečná radost ze hry. Přineseš-li však jenom jednu špatnou myšlenku, už to není skutečná hra, už při jediné špatné myšlence tato hra končí.

Tvé myšlenky ti vytvářejí život, který žiješ.

Člověk se posiluje nebo ničí sám svým vlastním přičiněním. Ve zbrojnici myšlení kuje zbraně, kterými si připravuje sám svůj zánik. Stejným způsobem tvoří nástroje, kterými si může vybudovat nebeská obydlí radosti, síly a míru. Člověk má žít s mocí Boží, tak je to myšleno.

Mějte se na pozoru před každou zlou myšlenkou. Odmítněte ji a řekněte si pro sebe: "Nechci mít s touto zlou myšlenkou nic do činění, chci teď nějakou dobrou myšlenku!" Potom odveďte sami svou pozornost, podívejte se ven z okna, dívejte se tam kde se ukazuje dobro, to skutečné, Boží. Řeknete, že se díváte zase jednou do přírody. Tak, jak přírodu přesně pozorujete, tak brzy zjistíte, že jste tyto zlé myšlenky zcela opustili. Již tímto pohledem jste navázali spojení s Bohem.

Nenech se přemoci zlem, ale přemož zlo dobrem!

Zlo nevynechá žádnou příležitost a sází všechno na to, aby neustále bránilo lidem, aby vstoupili na dobrou cestu. A ještě více se snaží o to, aby si lidé tyto překážky uvědomovali, aby už je potom vůbec nenapadlo, v této cestě ještě i nadále pokračovat.

Zlo je dobrem přitahováno. Ne však dobro zlem. To znamená, že zlomyslný hledá dobro, aby je zničil jako první. Tady vítězí ten silnější. Naopak, dobromyslný se snaží zlo ze svého života odstranit, to znamená, nespojovat se s ním. Vyskytuje-li se dobro ve velké míře, je zlomyslnost přemožena.

Mou vůbec první starostí je, abych se staral a pečoval o duši, která je tím čistě Božím v člověku a v každé bytosti. Abych pečoval o duši a ona se tak osvobodila, aby již nebyla zatěžována tím mnohým zlem, aby se sama opět otevřela a aby člověk mohl přijímat to pravé Boží vysílání.

Člověk musí odklidit od sebe všechno to špatné s čím se spojil, odehnat to od sebe. Člověk musí udělat všechno proto, aby byl znovu dobrým člověkem. Nezlobte se, když vám lidé způsobují nějakou škodu. Hlavní věcí je, že zůstáváte na živu, že zůstáváte zdraví. Jinak všechno ostatní můžete ztratit. Bylo to vidět za poslední války, kdy lidé ztratili veškeré své jmění a přesto se ještě dnes mohou radovat ze života.

Už jenom když jste zlí na svého bližního, vnášíte tu tím zlo. Proto se na nikoho nezlobím. Proč se na něho zlobíte? Na nikoho se nezlobte, přátelé! Zlobit se znamená, že jste přijali zlo. To je už ďábelské, od toho v budoucnu upusťte! Musí k tomu tak vždy docházet, aby tak člověk mohl rozlišit dobré od špatného. Je správné, že existují lidé, kteří jsou satanští, protože jinak by nebylo možné rozeznat dobro od zla.

Aby člověk dosáhl toho pravého Božího, musí být na to duševně připraven. Nemůžete nic přijmout, když vám chci něco vložit do dlaně a vy ji máte plnou, a to co v ní máte je špatné. Když to neodložite, nemohu vám dát to dobré - spadne to na zem a vy jste v takovém případě nic nedostali. Měli byste se očistit, měli byste se stát nejprve dobrými!

Když člověk myslí na své utrpení, na své bolesti, nemohu mu je odebrat. Čemu to vůbec prospěje, když má člověk ve své hlavě jenom to zlé a špatné? Neboť z této centrály se to projevuje na celém těle. Tato hniloba se odtud rozšiřuje dál, když si ji člověk drží, když si zatěžuje svou hlavu špatnou věcí. Disharmonie, která se projevuje vně člověka, dokazuje, že je tu přítomna disharmonie ducha. Tak jak vevnitř, tak i zevně. Jediní nepřátelé člověka sídlí v něm samotném.

Z celého srdce vás prosím, sledujte vaše tělo a klaďte si otázku: "Co se v mém těle děje?" Nemyslete přitom na své utrpení. Máte právo přesvědčit se, jak na vás nechá Pán Bůh skrze mne svou silou působit, tím vám všem chce navrátit vaše zdraví. Pocítíte, že se toho mnoho projeví na vašem těle a i v něm. Pozorujte jen vaše tělo, a stane se to, co má se stát.

Nyní se vás ptám, copak je to vaše tělo, kdo vám ho daroval? Copak jste je dostali jenom tak, z ničeho nic? Je od vašeho pozemského otce, od vaší pozemské matky? Toto vaše tělo je dar Boží!  Každý člověk by měl vědět, jakou má pro něho jeho tělo hodnotu, zvláště když toto své tělo používá, aby neomezoval své možnosti, které v životě má a chopil se své povinnosti, aby se staral o své bližní. Právě tady své tělo potřebuje.

Chci každého člověka přivést k víře, neboť každý člověk je bytostí přírody, každý člověk je dítětem Božím. Mi lidé máme jenom jednoho Otce, a to je náš Pán Bůh. A protože mnoho lidí odešlo od víry, tak je chci znovu k víře přivést. Je to mou největší snahou, abych znovu přivedl na tuto cestu lidi, kteří od pravé víry, od víry v Boha odešli. Kdo je pevný a vytrvalý, kdo si v sobě uchovává pravou víru v Boha, ten vítězí.

Nemoc k lidem nepatří. Náš Pán Bůh je a zůstává vším co potřebujeme ke zdraví. Největším lékařem všech lidí je a zůstane náš Pán Bůh. Počítat můžeme v každé situaci pouze s jeho pomocí. Co příchází z Boží strany, to je přirozené. Všechno, co pro nás lidi náš Pán Bůh tady na této Zemi vytvořil, patří k sobě navzájem. Oprávnění k životu má každý.

Já bych se nikdy nedvážil způsobit nějakému zvířeti bolest. Co ví člověk, jakou má takové zvíře vevnitř za duši! Dali jste zvířeti život? Ne! Proto ani nemáte právo mu život brát! Zvíře dnes stojí vysoko nad člověkem. Proč? Poněvadž si ponechalo svůj zvířecí instinkt. Jsou také zvířata, jako domácí zvířata, která jsou člověkem rozmazlována, také se pomalu mění a řídí se tím, co po nich člověk požaduje. Zvíře musí zůstat zvířetem! Zvíře nikdy nebude riskovat, když nebude svým pánem omezováno. Když například běží pes sám přes ulici, nikdy se nedostane pod vozidlo - když ho nechá jeho pán běžet. Když ho jeho pán však zavolá zpět, pak je zmatený a pak ho může někdo přejet. To by se nikdy nestalo, kdyby ho pán nevolal. Od zvířete se člověk dnešní doby může učit.

Člověk se zmenšil natolik, že ho zvířata už předstihla. Rostliny a zvířata přijímají do sebe přirozeně Boží síly, a to vždy, pokud nebyly člověkem přírodě odňaty. Člověk si myslí, že poznamenaní jsou mrzáci, ne, to nejsou ti poznamenaní Pánem Bohem. Poznamenaní jsou ti, kteří ztratili víru v našeho Pána Boha, kteří ho špiní, kteří nechtějí mít dobro, ale jenom to špatné. Mějte se na pozoru před satanskými lidmi.

Je to vždycky tak, lidé, kteří nejsou schopni všemu porozumět, protože se nacházejí, příliš daleko od Boží víry, nevynechají žádnou příležitost k tomu, aby jiné lidi od víry neodváděli. Vyzařování skeptického okolí může způsobit recidivu. Člověk však může proti tomu postavit svou vůli. Nenechte se špatnými našeptavači rušit, nenechte se jimi ovlivňovat!

Protože se člověk stal závislým na lidech, proto už není schopen slyšet to, co mu chce sdělit Bůh. A proto také už není pod Božím vedením. Tady se stal bezbranným. Tady se stal bezprávným. Tady vás chci mít, přátelé, tady na tom místě kde jste zbožní, kde se vzdáváte své lehkověrnosti, kde nevěříte každému hokusu pokusu, kde neupadáte v pokušení, neboť to všechno je vždy člověku ke škodě.

Tak máte i vy svoji povinnost, přesvědčit sami sebe o tom kdo jste, abyste se tak dále přesvědčovali o tom, co Bůh pro nás pro všechny vytvořil. To je vaše povinnost! Nejsem žádný řečník, jsem jenom pravdomluvný, říkám jenom to, co je pravda, co jsem už dávno poznával a neustále poznávám jako pravdu. Neboť pravda o které se má člověk sám přesvědčit, se nenachází pouze v jeho okolí, ale nachází se také v něm.

A proto to nemohu říkat dostatečně jasně a hlasitě a dost často, aby toto a to další do člověka opravdu vniklo, aby to všechno co shledává jako dobré, do sebe i nadále přijímal - aby sám sobě neustále věnoval pozornost, aby neustále pro své tělo přijímal to, co pro něho Bůh určil. To všechno je možné, to je pravda! Tak nás Bůh stvořil a také proto nás stvořil, proto nám tady daroval náš pozemský život.

To znamená, když si je každý vědom svého zdejšího bytí, svého pozemského života, potom bude vědět jak se má starat o své tělo - stejně jako malé dítě, to novorozené, ví, že svému tělu má dát potravu. Bůh už dal člověku jednou pro vždy takové zadání.

Nechceme pohrdat žádným člověkem, chceme přijímat bratrskou a sesterskou lásku a být dobře pospolu, (...) chceme znovu nalézt cestu k Bohu. Miluj sebe sama, potom svého bližního, není života bez lásky. Člověk má povinnost, chytit druhého pod paží, nebo když potká člověka, který padá k zemi, aby ihned byl při ruce a pomohl mu vstát.

Moje zásada je tato: Lidé mají poznat, že mi máme mezi sebou povinnost, pomáhat si navzájem. To už jeden může jako člověk dělat: pomáhat svým bližním, nejdříve těm nejbližším. Když to udělá každý, potom je mír na Zemi. Milujte své bližní - říkám jako vždy - víc než sami sebe! Mně je bližní stále milejší, na sebe zapomínám, nemyslím na svůj život, myslím na život svých bližních. Věděl jsem, proč jsem musel přijít, proč to bylo nutné. Dělám to pro vás!

Přicházelo za mnou mnoho lidí, nejenom teď, přicházejí tak dlouho, jako jsem na této Zemi. Ti mi neděkovali za uzdravení, vyslovili svůj srdečný dík za to, že znovu nalezli víru v Boha, cestu k Bohu. Za to děkovali. To je mé zdejší bytí na této Zemi, abych vedl lidi zpět na pravou Boží cestu!

Navrátím vám ten starý, vlastně ten původní lidský instinkt. Potom budeme mít všechno, potom budeme mít na této Zemi, bez ohledu na náboženství, bez ohledu na národnost, mír. To je Boží požehnání! Měli byste je stále přijímat a to dobré by mělo být stále rozmnožováno.

Co nevidíte, to můžete cítit, proto jste dostali do vašeho těla více smyslů, ale musíte je znát, musíte je používat. Pán Bůh je a zůstává pro nás lidi neviditelný, ale přesto ho můžeme pociťovat. Každý to cítí na svém vlastním těle, tak jakou má v sobě víru, tak pociťuje,  že Boží pomoc může být ta jediná, ta největší, ta nejlepší. Kdo chce jít touto cestou, musí dělat dobro, musí být dobrý ke svým bližním, ne slovy, ale skutky.

Kdo skutečně v sobě nese pravou Boží víru a také podle toho žije, ten nesmí tuto víru přenášet do skutečnosti jenom slovy, ale skutky. Není to pěkné, že slepý může zase vidět, že ochrnutý může chodit, že jim je odebrána bolest? Slovy to nemohu prokázat, ale skutkem ano! Jednou v noci jsem seděl s žurnalisty, řekl jsem: "Neptejte se mne, prosím, už tak vám dávám dost materiálu. Ve dne v noci bdím, trvale jsem na cestách." A oni řekli: "Pane Groningu, lépe a krásněji jste nám to nemohl podat, než že jste nechal mluvit skutky."

Všichni by měli pomáhat, také ze strany tisku tím, že budou psát pravdu. Člověk se může podívat kam chce, na jedné straně slyší dobro a na druhé straně slyší špatné, a doposud tomu bylo vždycky tak. Nechci se na vás proto zlobit, chci jenom dobro, chci s tiskem spolupracovat v nejlepším porozumění, protože vím, že tisk může mé věci, mému poslání, pomoci.

Řekl jsem, že chci mít ve svých řadách lékaře, a sice pro předchozí a následné vyšetření každého jednotlivého nemocného, aby tím každý měl také záruku, že se uzdravil, nebo je nejlepší cestě k uzdravení. Lékařská pomoc jako taková, mi byla nabízena už mnohokrát. Tuto nabídku jsem nikdy neodmítal, ne, neboť to bylo mým přáním, aby lékaři byli ochotni spolupracovat na tomto velkém díle, aby tak bylo lidem pomáháno.

Nechci abyste se zřekli svých lékařů, pro mne za mne, můžete u nich denně sedět. Nemluvím vůbec proti tomu, ba naopak, těšil bych se, kdyby se tito konečně otevřeli tomu, aby mohli pomáhat lidem. Lékař dal také to své nejlepší, aby vám pomohl. Lékařům ale není dáno, aby všem přinesli pomoc, která je očekávána. Jedno musí být řečeno: Jediný lékař, lékař všech lidí, je jenom náš Pán Bůh.